radiomuseum.org

 
Please click your language flag. Bitte Sprachflagge klicken.
  The thread rating is reflecting the best post rating. Have you rated this thread (best post)?

Rundfunk in Liberec (Reichenberg) Tschechoslowakei

Moderators:
Ernst Erb Jürgen Stichling Bernhard Nagel 
 
Please click the blue info button to read more about this page.
Forum » Radio- and technical History » Decades of broadcasting » Rundfunk in Liberec (Reichenberg) Tschechoslowakei
           
Wolfgang Lill
Wolfgang Lill
Editor
D  Articles: 765
Schem.: 421
Pict.: 8110
04.Jan.13 10:48
 
Count of Thanks: 15
Reply  |  You aren't logged in. (Guest)   1

Eine kleine Sensation ist Stadtgespräch ! Auf der 3. Internationalen Reichenberger Messe 1922

nimmt eine Messe- Radio Station seinen Betrieb auf

Bild 1 : Messemarke

Diese mobile "Radiotelegrafische Station" wird durch das Ministerium für Post und Telegrafenwesen Prag zur Aufstellung gebracht in der Lehrerbildungsanstalt des Ortes.

Das Messeamt Reichenberg ersucht mit Schreiben vom 14.August 1922 den Stadtrat um Unterstützung inform dauerhafter Bereitstellung eines Raumes für den Sender in der Lehrerbildungsanstalt und erläutert die Bedeutung des Senders wie folgt:

"Wir beehren uns in diesem Zusammenhang auf die hohe Bedeutung der radiotelegrafischen Station für den gesamten Handel und die Industrie der Stadt hinzuweisen...Ziel ist durch dauerhafte Bereitstellung des Raumes in Prag beim Ministerium vorstellig zu werden und eine dauerhafte Installation der Sendeanlage in Reichenberg zu erwirken."

Es wird jedoch vereinbart,. das die Station wieder abgebaut und zur Messe im Folgejahr 1923 wieder an gleicher Stelle in Betrieb geht.

In dieser Zeit entsteht auch der Reichenberger Radioklub. Zuvor hatte es bereits in Prag erste Rundfunkversuche gegeben, die Eröffnung des regelmäßigen Rundfunks begann am 18.Mai 1923, nach London die zweite Station in Europa mit regelmäßigem Radiobetrieb.

 

Die Stadt Reichenberg legt eine Mappe "Radiostelle Reichenberg " an, wo der wichtige Schriftverkehr und Presseveröffentlichungen zu dieser Sache archiviert werden.

Inzwischen wird auch hauptsächlich über die Zeitungen das Für und Wider einer Radiostation diskutiert, man ist sich einig, mit 15 Minuten täglich aus Prag, bei 1926 ca 50000 Rundfunkgebühren zahlenden Sudetendeutschen ist diese Volksgruppe absolut vernachlässigt. Hier ein Artikel aus der Sudetendeutschen Tageszeitung vom 10.10.1926.

In Prag wird in dieser Zeit von zwei Hauptvarianten gesprochen: Die Standorte Karlsbad und Teplitz werden favorisiert.


 

Die Rundfunkversorgung in der Tschechoslowakei wird bereits in dieser Zeit sehr beschleunigt ausgebaut. Mit einem Sender für die Deutschen, weder in Reichenberg noch auf den anderen Standorten ging es nicht voran.

Am 24. Januar 1933 greift der Angeordnete Dr. Krebs im Prager Abgeordnetenhaus das Thema auf und erklärt dazu:

In der Radiowoche Heft 32 vom 5.August 1933 ist zu lesen, das in der Tschechoslowakei ein siebenter Sender in Betrieb geht, aber wieder kein deutscher

 

Inzwischen hat aber auch die Rundfunkgemeinde der Böhmendeutschen einige deutschsprachige Großsender vor Ort, der Wiener Sender Bisamberg mit 120 KW (dimensioniert, jedoch nur mit 100 KW ausgenützt) versorgte auch zuverlässig den Raum Brünn.

Die Reichenberger Hörer orientieren sich in erster Linie beim Schlesischen Rundfunk, dessen Sendestart bereits am 26.05.1924 war und welcher dann ab 1.4.1934 als Reichssender Breslau auf Mittelwelle 950 KHz mit 100 KW sendete.

Es gab sogar Bestrebungen seitens der Reichenberger Stadtverwaltung, Sendezeit bei diesem Sender zu erhalten, mehrere Verhandlungen dazu wurden geführt, scheiterten jedoch letztendlich an der (noch) Bürokratie der Reichsdeutschen.

Ab 1935, bis dahin hatten deutsche und tschechische Kinder noch problemlos zusammengespielt, begannen die politischen Spannungen und der Rundfunk wird neben der Tageszeitung zum Instrument der Beeinflussung der Bevölkerung. In der Tschechoslowakei gab es damals eingeschränkte Pressefreiheit, die Rundfunkwellen machten jedoch an der Grenze nicht halt und so konnte man die Reden von Goebbels, Henlein und anderen mit anfangs sogar Begeisterung verfolgen...

Hauptsächlich sozialdemokratische Politiker warnten vor der Beeinflussung der sudetendeutschen Bevölkerung durch den Rundfunk. Als diese Warnungen in Prag bei Prof Masaryk und dem späteren Präsidenten Benes Gehör fanden war es schon zu spät.

Der Sender Melnik nahm am 1.5.1938 als Sender Prag 2 das nahezu deutschsprachige Vollprogramm auf. Dazu wurde in Prager "Narodní Dum" in Eile ein Studio aufgebaut und bis 60 hauptsächlich böhmendeutsche Mitarbeiter beschäftigt.

Dieser Sender war sofort in der Schußlinie der Reichsdeutschen Propaganda und der inzwischen weitgehend reichsdeutschfreundlich gewordenen Sudetendeutschen Presse.

Der Sender Melnik war mit seinen 100 KW damals auch im Gebiet Reichenberg gut zu empfangen. Er wurde jedoch nach Anschluß des Sudentengebietes an das Deutsche Reich von der Tschechoslowakischen Regierung eingestellt.
 

Mit der Bildung des Protektorates "Böhmen und Mähren" wurde dieser Melniker Sender sofort wieder als  Sender für die Sudetendeutsche Bevölkerung genutzt und  nach kurzer Zeit erhielt er den Namen " Reichsender Böhmen".

Freudig meldet die "Zeit" am 12.Mai 1939: Reichenberg sendet auf 215,4  (1393 Khz) mit 30 KW.

Durch den inzwischen begonnenen 2. Weltkrieg kam die Inbetriebnahme der Sendeanlagen nicht mehr zustande. Die Bevölkerung von Reichenberg hörte wie die restliche Reichsdeutsche Bevölkerung den gleichgeschalteten Großdeutschen Rundfunk, unterbrochen von regionalen Meldungen zur Luftlage.

In Reichenberg selbst gab es keinen dezentralen Rundfunksender für die Zivilbevölkerung. lediglich im Zentrum der  Stadt selbst war ein Drahtfunknetz installiert.

Mit dem Ende des 2. Weltkrieges wurden von der Tschechoslawkei die Benes Gesetze unverzüglich in Kraft gesetzt, das heißt die überwiegende Mehrheit der Deutschen Bevölkerung wurde "Heim ins Reich" geschickt .

Der Deutsche Name Reichenberg wurde sofort liquidiert und der bereits existierende tschechische Ortsname Liberec eingeführt.

Am 23.Januar 1946 geht der erste Mittelwellensender mit 0,2 KW Leistung in der Husova trida ( in der Nähe der Technischen Universität) als halboffizieller Sender in Betrieb, kurze Zeit später wird er auf 1 KW Leistung aufgestockt.

Im April 1947 wurde die Liberecer Station vom Tschechoslowakischen Rundfunk übernommen. Hauptsender ist dann zunehmend der "Severocesky Rozhlas " , der Nordböhmische Rundfunk in Usti n.L. /( Aussig)  mit seinem Studio Liberec.

In der Ortslage Vratislavice (Maffersdorf), Ortsteil Nova Ruda ( Neurode) wird im ehemaligen Gasthaus " Zur Erholung " ehemals Familie Möller, die notwendige technische Einrichtung installiert und ein 0,5 KW Sender in Betrieb genommen. Woher dieser stammte, konnte ich leider nicht  ermitteln.

Silvester 1949 geht der Sender auf Welle 243,5  (1232 KHz)  in Betrieb

" Wir begrüssen Sie ganz herzlich , hier spricht der Nordböhmische Rundfunk, Studio Liberec....."

 

Erstmalig tauchen in der Zeitschrift "Nas Rozhlas" Heft 9/1950 Informationen zum Sender auf. Inzwischen hat er die Frequenz auf 198,5 m ( 1510 KHz) geändert (man ist ist jetzt auf der planmäßigen Frequenz laut Wellenplan, er hat eine Leistung von 0,5 Kw, und macht laut diesem Programmverzeichnis wöchentlich etwa 990 Minuten von 17,55 Uhr bis 20,55 Uhr  Lokalprogramm.

Diese Lokalsendungen sind ausgerichtet auf Probleme im Grenzland, überwiegend der Industrie, sie beschäftigen sich mit der Leichtindustrie, der Glasherstellung und mit landwirtschaftlichen Fragen in dem von Bergbau und Landwirtschaft geprägten Gebiet.

Im Jahre 1951 wurde dieser kleine Sender durch ein professionelles Erzeugnis von TESLA ersetzt:

TESLA SRV 3 B , 3 KW . Auch wird das Gebäude weiter umgebaut und ein stählerner Sendemast errichtet.

Bild ist später, Ende der 80iger jahre aufgenommen.

Hier sieht man den Jeschken, wo ja die Großen Fernseh und UKW Sender stationiert sind.

 

Die Sendezeiten der Lokalstationen werden zugunsten der Zentralen Programme des Tschechoslowakischen Rundfunks in der Folgezeit drastisch eingeschränkt.

 

Inzwischen ist auch das Areal militärisches Sperrgebiet geworden, eingezäunt, mit ausreichend Verbotsschildern versehen, bewacht.

Man hat ja plötzlich im Jahre 1951 eine neue wichtige Aufgabe zu erfüllen.....

 

Ab 1.5.1951 sendet der Feindsender "Radio Svobodna Eurova" ( Radio Freies Europa) auf Mittelwelle 719 KHz mit 130 KW Leistung aus Holzkirchen bei München. Es werden in aller Eile eine weitere Sendeanlage errichtet, welche als regionaler Störsender 

Aktion R-405 ( Geheime Störplanung)

betrieben wird. Dazu kommen ja in der weiteren Folge mehrere Kurzwellenfrequenzen, die Kollegen in Nova Ruda haben voll zu tun, die Störsender müssen immer wieder umgestellt werden, so wie der " Feind " die Frequenzen wechselt und teilweise wird ja auch mit den Kurzwellensendern etwas neben der planmäßigen Frequenz gesendet.....also keine einfache Aufgabe für die Kollegen der Störabteilung. Insgesamt kann man hier 4 Frequenzen stören.

2 solche Tesla Sender arbeiten nun , einer für das planmäßige Programm, der andere gegen Radio Freies Europa. Jetzt steht einer der Sendeanlagen im Privatmuseum Trest, etwa 60 Km von Liberec entfernt.

Erst 1988 wurden die Störsendungen von Radio Freies Europa im Rahmen des Entspannungsprozesses "Perestroika und Glasnost" eingestellt.

Man sendete nun von diesem Standort zwei Mittelwellenprogramme, das von Tschecholowakischen ( ab 1992  Tschechischen) Rundfunk und das vom Nordböhmischen Rundfunk Usti mit Studio in Liberec.

Im Jahre 1995 wurden die Mittelwellensendungen eingestellt. Der Störsendemast wurde bereits früher entfernt, der vom eigentlichen Sender Neu Rode wurde 2010 demontiert.

Heute werden von diesem Standort noch mehrere UKW- Programme und TV Digital abgestrahlt.

Abschließend möchte ich noch die aktuellen Bilder von der Sendeanlage hinzufügen und mich besonders bei Herrn Kanka von der CZ Radiokomunikace bedanken. Er hatte bei meinem Besuch erst Feierabend , aber dann noch 3 Stunden Zeit für meine Fragen !!!

und noch ein Dankeschön an das Archiv in Liberec, Herrn Bock !

This article was edited 04.Apr.13 19:51 by Jürgen Stichling .

Wolfgang Lill
Wolfgang Lill
Editor
D  Articles: 765
Schem.: 421
Pict.: 8110
04.Feb.18 18:07

Count of Thanks: 1
Reply  |  You aren't logged in. (Guest)   2

Herr Zahóra hat mir einige seiner privaten Fotos von dem Sendemast in Liberec Ortsteil Nova Ruda geschickt. Der Mast wurde im Winter 2010 demontiert.

Hier nochmal ein Foto aus dem Jahre 2009 , aufgenommen aus Richtung Liberec ( im Vordergrund die Hauptstrasse Liberec - Vratislavice )

Mittels Spezialkran wird der 60 m hohe Unipol- Mast nun vorsichtig umgelegt.

Der Mast wird nach entsprechender Aufarbeitung wieder an anderer Stelle zum Einsatz kommen.

Interessant ist auch, welche Menge Rost durch Korrosion im Innern des Mastes entstanden ist.

This article was edited 04.Feb.18 18:08 by Wolfgang Lill .

Wolfgang Lill
Wolfgang Lill
Editor
D  Articles: 765
Schem.: 421
Pict.: 8110
25.Mar.19 08:35

Count of Thanks: 1
Reply  |  You aren't logged in. (Guest)   3

Dieser Beitrag wurde auch in verschiedenen Fach- Zeitschriften weltweit veröffentlicht. Ich setze ihn jetzt nochmal in Tschechisch ein, weil da eine automatische Übersetzung aus dem Deutschen  schwierig ist. Hier aus dem Radiojournal des HRCS.

 

Vysílač Liberec / Reichenberg

Wolfgang Lill, Pirna, BRD

(překlad a stylistické úpravy Franta Peřina)

 

Pravidelné veřejné vysílání bylo v Československu zahájeno v květnu 1923. Německy hovořící obyvatelstvo v Severních Čechách muselo však na vysílání regionálního programu v německé řeči ještě několik roků čekat. Autor nabízí dosud neznámý pohled na spletité okolnosti budování a historie regionálního vysílače v Liberci, tehdejším Reichenbergu, v dobách předmnichovské ČSR, za druhé světové války a po osvobození. Technickými a administrativními problémy v časech první republiky prostupují jako příslovečná červená nit peripetie národnostních třenic v Sudetech. Nicméně vzdor všem potížím je nesporné, že signál libereckého vysílače se v éteru ozval mnoho měsíců před pražským vysílačem společnosti Radiojournal. 

V době konání třetího Mezinárodního veletrhu v Liberci (tehdy Reichenberg) v srpnu 1922 se s napětím očekávalo, že v průběhu veletrhu bude uveden do provozu veletržní rozhlasový vysílač. Ve městě kolovaly na toto téma různé zvěsti a senzační zprávy. Uvažovalo se, že pražské Ministerstvo pošt a telegrafů k tomuto účelu poskytne mobilní telegrafní vysílač, který byl umístěn a provozován ve školicím ústavu Ministerstva v Liberci (obr. 2). Dopisem ze dne 14. srpna 1922 požádalo ředitelství veletrhu městskou radu v Liberci o podporu tohoto záměru a o zajištění místností ve školicím ústavu k trvalé instalaci a provozu vysílače. Psali:

Dovolujeme si zdůraznit vám naléhavost naší žádosti o zřízení zdejšího vysílače především v souvislostech zvelebení našeho města jako krajového střediska obchodu a průmyslu. Naším cílem je dosáhnout souhlasu pražského Ministerstva k trvalému umístění vysílače v Liberci a takto získat prostředek k reprezentaci našeho města a kraje rozhlasovým vysíláním.“

Na základě této žádosti bylo aspoň dohodnuto, že po ukončení veletrhu bude sice provoz stanice zastaven, ale opět má být uvedena do provozu na stejném místě během veletrhu v následujícím roce 1923. V mezidobí byl ve městě ustaven Liberecký Radioklub. Vznikl mnohem dříve, než bylo v Praze zahájeno nejen pravidelné vysílání kbelské stanice Radiojournalu dne 18. května 1923, dokonce ještě před tím, než se v Praze začalo s vysíláním zkušebním. Liberecký vysílač tedy byl, po vysílači v Londýně, druhým vysílačem v Evropě s pravidelným veřejným programem. Město Liberec zaznamenalo zřízení veletržního vysílače do spisů městského archivu ve složce s titulem „Radiostanice Reichenberg“, věc: Zřízení naší přijímací a vysílací stanice (obr. 3), kde se nachází zápis o zahájení provozu, korespondence v této věci a tehdejší novinové zprávy. Ale trvalé vysílání v Liberci bylo stále odkládáno na neurčito…

Německy hovořící část obyvatelstva libereckého regionu se cítila být opomíjena a zanedbávána ve svých nárocích na rozhlasové pořady v němčině, jak dokazují dobové články v místním tisku, např. časopis „Sudetendeutschen Tageszeitung“ (Sudetoněmecký deník).

Autoři novinových diskusí poukazovali především na skutečnost, že pouhých 15 nebo 30 minut programu denně v německém jazyku, které nabízel programový věstník pražského vysílače Radiojournal pro rok 1926, je pro zhruba 50 tisíc německy hovořících rozhlasových koncesionářů, žijících v této oblasti, za jejich poplatky žalostně málo. Stěžovatelé zdůrazňovali, že hlavním důvodem pro zřízení vlastního vysílání v němčině není jen poslech německých programů, ale přání aby se v takovém rozhlasovém programu mohla prezentovat regionální německá kultura. 

Pražské úřady tehdy vytipovaly dvě lokality, vhodné pro vybudování vysílače s krajovou působností pro oblast Sudet, a sice Karlovy Vary a Teplice. Kolem roku 1930 bylo v ČSR uvedeno do provozu nebo se plánovalo několik dalších vysílačů tak, aby jejich signál pokryl co největší plochu území republiky. Ale se zřízením vysílače s programem podle přání německé populace v Sudetech se stále otálelo, ať v Liberci nebo jinde. S kritikou tohoto stavu vystoupil dne 24. ledna 1933 v pražském Parlamentu poslanec Dr. Hans Krebs. Jeho interpelace vyšla také v regionálním tisku:

Nakonec bych chtěl promluvit o jedné kapitole, která patří rovněž do poštovního resortu, a sice o tzv. „československém rozhlase“. V současné době u nás existuje zhruba 450 000 posluchačů, z toho je mnohem víc než 100 000, možná až 130 000 Němců. Na poplatcích přispívají zhruba 15 miliony, tedy téměř třetinou všech poplatků.

Naproti tomu zjišťujeme, že máme pět českých velkovysílačů, ale ani jediný, který by se dal označit jako německý. Argumenty, že si můžeme pustit Königswusterhausen, Vídeň nebo jiné německé stanice, neplatí, protože se nejedná o to, abychom mohli německy poslouchat, ale aby naši sudetoněmečtí umělci, básníci, novináři, architekti, ale i německá hudba a divadlo dostali svou příležitost předvést se veřejnosti ve vlastním rozhlasovém programu.

Zmíněných pět českých stanic vysílá pro české posluchače týdně 350 hodin, pro německé 9 (devět) hodin!

Každodenní německá půlhodinová vysílání má jen Praha a Brno, Moravská Ostrava ale jen 4x týdně, ačkoliv právě v dosahu tohoto vysílače (severní Morava a Slezsko!) je několik desítek tisíc německých posluchačů. Ostatní vysílače neberou na německé posluchače vůbec žádný zřetel.

 

V časopise „Radiowoche“ (Týdeník radia) vyšel dne 5. srpna 1933 článek poukazující na to, že právě byl uveden do provozu v pořadí sedmý rozhlasový vysílač v Československu, ale žádný z nich stále nepřináší celodenní program v německém jazyce (obr. 6). Mezitím se snažila německy hovořící komunita rozhlasových koncesionářů v Československu dosáhnout od 28. srpna 1933 zvýšení vysílacího výkonu vídeňského velkovysílače Bisamberg. Tamní vysílač byl konstruován na výkon až 120 kW, ale dosud vysílal s výkonem pouze 100 kW. Sudetoněmečtí koncesionáři očekávali od zvýšení výkonu jeho lepší slyšitelnost v oblasti Sudet. Nicméně posluchači v Liberci a okolí tehdy přijímali především v této oblasti dobře slyšitelný Reichssender Breslau na středovlnné frekvenci 950 kHz, který zahájil vysílání již 26. května 1926 s výkonem 100 kW. V zájmu uspokojení požadavků německé populace v Sudetech na vlastní rozhlasový program zahájila liberecká městská rada jednání o poskytnutí nějakého vysílacího času stanice Breslau s programem pro tento region, ale jednání byla zmařena byrokratickým přístupem a nezájmem ze strany říšských úředníků.

 

Rozhlas jako nástroj politické propagandy

Přibližně do roku 1935 žily obě národnostní skupiny, česká a německá, v dobrých sousedských vztazích, německé děti si běžně hrály s dětmi českých rodičů. Záhy však nastal zlom – rozhlas i noviny se staly nástrojem masivní říšské politické propagandy, zacílené na národnostně smíšené obyvatelstvo. Na to reagovaly československé úřady tiskovou cenzurou, ale rozhlasové vlny neznají hranice, a tak lidé poslouchali rozhlasové projevy Josepha Goebbelse, Konrada Henleina a dalších nacistických pohlavárů, zpočátku dokonce s nadšením.

Tehdejší sociálnědemokratičtí politici sice varovali sudetoněmecké obyvatelstvo, aby příliš horlivě nenaslouchalo této rozhlasové propagandě, ale říšskoněmecká propaganda rychle nabývala na intenzitě a v té době měla již své neblahé účinky. ČS úřady sice zahájily dne 5. května 1938 vysílání v německé řeči z vysílače Mělník 30 km severně od Prahy (jako Praha 2), ale ihned po zahájení vysílání se jeho program dostal do urputné mediální palby říšskoněmecké propagandy a sílící domácí sudetoněmecké fronty, v té době již silně podléhající říšské politice. Německý program mělnického vysílače „Praha 2“ vznikal ve studiích v Národním domě a podílelo se na něm až 60 českých zaměstnanců německého původu. Signál Prahy 2 se svými 100 kW byl v oblasti Liberce velmi dobře slyšitelný. Nicméně bezprostředně po vojenském obsazení Sudet v říjnu 1938 bylo vysílání Prahy 2 na nátlak Říše ukončeno. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 byl vysílač Mělník zabrán Říší a ihned bylo zahájeno vysílání programu zacíleného na sudetoněmecké obyvatelstvo. Stanice zanedlouho dostala název „Reichssender Bohemia“.

V deníku „Zeit“ vyšla 5. prosince 1939 radostná zpráva, že stanice Reichenberg/Liberec opět vysílá, a to na vlně 215,4 m (1393 kHz) s výkonem 30 kW. Ovšem vzhledem k materiálovým potřebám Německa po zahájení 2. světové války opět zůstalo jen u mobilní vojenské vysílací aparatury s poukazem na to, že sudetští Němci na Liberecku mohou přece poslouchat říšské velkovysílače, které zařazovaly i regionální zpravodajství. Takže Liberec opět nezískal vlastní trvalou rozhlasovou stanici, navíc v centru města byl pro obyvatelstvo zaveden rozhlas po drátě.

Liberecký vysílač v poválečné době

V důsledku Benešových dekretů, které vstoupily v platnost krátce po druhé světové válce, došlo k odsunu německy hovořícího obyvatelstva z oblasti Sudet. Dvojjazyčné označení Liberce skončilo a město se jmenovalo zase jen Liberec. Dne 23. ledna 1946 byl v Liberci uveden do provozu středovlnný vysílač, nejprve s výkonem 0,2 kW. Sídlo vysílače bylo na Husově třídě, blízko Technické univerzity. Polooficiální existence vysílače byla zakrátko úředně upravena a výkon vysílače zvýšen na 1 kW. V dubnu 1947 se stal liberecký vysílač regionální součástí Československého rozhlasu. Programově spadal do působnosti Severočeského rozhlasu v Ústí nad Labem, pro odbavování regionálního programu bylo v Liberci zřízeno rozhlasové studio. Vlastní vysílací technika byla přestěhována a instalována nedaleko Liberce v lokalitě Nová Ruda-Vratislavice (dnes součást Liberce), v rekonstruované budově bývalého německého hostince „Zur Erholung“. V objektu byl umístěn vysílač s výkonem 0,5 kW a na blízkém pozemku vztyčen vysílací stožár.

Na Silvestra 1949 se vysílač poprvé ozval na středovlnné frekvenci 243,5 m (1232 kHz): „Vážení posluchači, srdečně vás zveme k poslechu programu Severočeského rozhlasu, studia Liberec“. Informace o existenci libereckého vysílače a regionálního studia ČS rozhlasu v Liberci se poprvé objevila v časopise „Náš rozhlas“, č. 9 / 1950. Ale to již vysílali na nové frekvenci 198,5 m (1510 kHz) podle nového rozdělení středovlnných frekvencí. Studiu Liberec byl přidělen vstup denně od 17:55 do 20:55 hodin, týdně celkem cca 990 minut. Regionální program studia Liberec byl zaměřen na problémy příhraničního regionu, na otázky místního lehkého průmyslu, zejména sklářského a na zemědělskou problematiku.

V roce 1951 byl původní vysílač o výkonu 0,5 kW nahrazen výkonnějším vysílačem Tesla SRV 3 B (obr. 10), výkon zvýšen na 3 kW, postaven nový trubkový vysílací stožár 60 m vysoký (obr. 12) a také na budově byly provedeny další rekonstrukce. (Podobnými vysílacími aparaturami a anténními stožáry byly vybavovány i další regionální vysílače, např. vysílač v Charbuzicích pro regionální studio Hradec Králové, pozn. překl.) (obr. X). Na druhé straně však byl značně omezen čas regionálních vstupů ve prospěch celostátního programu Československého rozhlasu.

 

Rušička rozhlasové stanice Radio Svobodná Evropa

Po projevu Winstona Churchilla v americkém Fultonu dne 5. března 1946 nastalo období tzv. „studné války“. Mezi bývalými válečnými spojenci nastal nepřekonatelný rozkol, pro který Churchill použil výrazu „železná opona“ mezi Východem a Západem. Jediný účinný prostředek jak proniknout touto „železnou oponou“ a svobodně informovat obyvatelstvo na východ od „železné opony“ byly rádiové vlny. S tímto cílem začalo Ministerstvo zahraničí USA budovat v blízkosti západní hranice ČSR rozhlasový vysílač. Na to ihned reagovaly naše úřady celou řadou odvetných opatření. Během roku 1951 byl pozemek kolem libereckého vysílače oplocen a vymezen jako vojensky střežené místo, všude kolem byly vyvěšeny tabule se zákazem vstupu. Prostor byl střežen zvláštní vojenskou jednotkou. Taková opatření proběhla i na dalších místech v ČSR. Ve střežených objektech byly narychlo instalovány další vysílače, které měly pracovat v tzv. „zvláštním provozu“, tj. jako rušičky AM vysílání. 

Od 1. května 1957 zahájila své vysílání v češtině stanice Rádio Svobodná Evropa (Radio Free Europe). První věta v češtině ze studia RFE zněla: „Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa“. Několik minuté poté se do programu zařezal rámus rušiček, kterým se pro jejich typický zvuk začalo říkat „moskevské boogie“. RFE vysílala česky na středovlnné frekvenci 719 kHz s výkonem 130 kW, antény byly zpočátku instalovány na dřevěných věžích kostelů jižně od Mnichova. Ve spěchu bylo na české straně uvedeno do provozu několik rušiček s regionálním dosahem, tajná akce měla kódový znak R-405. Rušičky operovaly jak na středovlnných frekvencích RFE, tak také na různých frekvencích krátkovlnných. V Nové Rudě byly v provozu dva vysílače Tesla SRV 3 B, jeden pro regionální vysílání běžného programu, druhý jako rušička signálu RFE. Vzhledem k tomu, že „nepřítel“ občas měnil vysílací frekvenci, měli pracovníci zodpovědní za důsledné rušení „nepřátelských štvavých“ stanic opravdu těžkou práci, především na krátkých vlnách. Celkem jim připadla povinnost rušit až čtyři různé frekvence.

Provoz rušiček na území ČSSR byl zastaven až v r. 1988 jako součást tehdy aktuálního hnutí „perestrojka a glasnosť“, směřujícího ke zmírnění mezinárodního napětí a bourání tzv. „železné opony“. Vysílač Liberec-Nová Ruda pak sloužil již výhradně k šíření hlavního i regionálního programu Československého, od r. 1992 pak Českého rozhlasu, studia Liberec a Ústí nad Labem. V roce 1995 bylo AM vysílání na této středovlnné frekvenci ukončeno. Stožár rušičky byl odstraněn již dříve. Vysílací zařízení v Nové Rudě bylo definitivně demontováno až v roce 2010.

Vysílače typu Tesla SRV 3 B (3 kW) a KRV 1 (1 kW), které se tehdy používaly jak pro regionální vysílání tak také pro rušení signálu „štvavých“ vysílaček RFE, získal po jednom exempláři ve velmi zachovalém stavu do své sbírky náš klub. Jsou uloženy v přízemí klubového depozitáře HRČS v Třešti a staly se součástí expozice přístupné veřejnosti.

 

Článek byl převzat z časopisu Funkgeschichte, č. 210/2013 s laskavým svolením autora pana Wolfganga Lilla. Autorovi patří dík i za poskytnutí fotografií v elektronické podobě. 

Autor je zavázán velkými díky panu Kaňkovi z Českých Radiokomunikací a panu Bockovi z archivu města Liberec.

 

 

Popisy obrázků podle originálu:

Obr. 1: V srpnu 1922 se v Liberci konal III. mezinárodní veletrh – propagační leták

Obr. 2: mobilní radiotelegrafní stanice Československých pošt

Obr. 3: Titulní list složky archivu města Liberec s nadpisem „Zřízení vysílače Reichenberg“

Obr. 4: Článek z čas. Sudetendeutschen Tageszeitung z 1. 10. 1926

Obr. 5: Článek s interpelací poslance Dr. Krebse v pražském parlamentu dne 24. 1. 1933 (není nutno dávat, překlad interpelace je v textu článku pro RJ)

Obr. 6: čas. Radiowoche (Týdeník Radia), č. 32 ze dne 5. 8. 1933: „V Československu již sedmý rozhlasový vysílač, ale opět žádný program v němčině“.

Obr. 7: detail dobové mapy oblasti Sudet a Protektorátu Čechy a Morava s vyznačením pozic vysílačů Mělník a Reichenberg

Obr. 8: časopis „Zeit“ oznamuje 12. 5. 1939 „Reichenberg vysílá na vlně 215,4m (1393 kHz) s 30 kW“ (toto myslím není nutné dávat…?)

Obr. 9: pohlednice s vyobrazením hostince „Zur Erholung“ ve Vratislavicích – Nové Rudě

Obr 10: vysílač Tesla SRV 3B – snad máme vlastní lepší fotku. (Údajně je ten náš v Třešti skutečně ten z Nové Rudy!!!)

Obr. 11: stožár vysílače v Liberci-Nové Rudě, jehož provoz byl zahájen ke konci r. 1980, v pozadí Ještěd

Obr. 12: Pata 60 m vysílacího stožáru v Nové Rudě

Obr. 13: demontáž vysílacího stožáru Nová ruda v r. 2010

Obr. 14: Budova bývalého hostince, nyní vysílače Nová Ruda – současný stav. V pozadí stožár komunikačních zařízení pro FM rozhlas a telefonní síť

Obr. 14: Nynější podoba vysílacího stožáru pro FM rozhlas a telefonní síť v Nové Rudě

This article was edited 25.Mar.19 08:47 by Wolfgang Lill .

  
rmXorg